Kamínek

Kamínek

Jsem skála, jež střeží tuto zem,
jsem obraz všech katastrof a změn,
když se země zachvěje,
ubude ze mě kamene.

Jeden takový kamínek, právě ze mě spad.
A že neroztříštil se na drobný písek byl velmi rád.
Odkutálel se k šípkovému keři
z toho letu vzduchem se nyní cítí svěží.

Prší, kapky buší do skály,
proudy vody vzniknout potoku nechaly.
Ten zasáhl až k šípkovému keři,
proudu vody odolá kamínek jen stěží.

A tak se stalo, že kamínek strhl proud.
Kde skončí tahle cesta, to rozhodne boží soud.
Ať už to bude v moři či řece,
bude to daleko od skály i šípkového keře.

Kamínek teď smutný je.
Už nikdy nebude součásti stěny z kamene.
Už nikdy se nestřetne se svými bratry.
Z téhle pouti není cesty zpátky.

Déšť slábne a slábne taky proud.
Voda se ztrácí, již nelze dále plout.
Kamínek konečně končí svou pouť a lehce na zem dosedá,
opouští ho strach a přichází úleva.

Vrchol rodné skály stále na dohled je,
tohle zjištění uspokojuje srdce kamenné.
Kamínek si teď v klidu vprostřed cesty hoví
a pocity jež má ,nejdou vylíčit slovy.

Tu náhle však jde cestou muž a žena
no a žena se na muže pěkně vzteká.
Hystericky na muže štěká a nadává
a žádný prostor k obraně mu nedává.

Muž rudne, oči zaplavuje krev.
Těžko už ovládá svůj hněv.
Zohýbá se pro kamínek a ten se v mžiku vzduchem točí
a letí ženě mezi oči.

Bum a bác, kamínek i žena padají k zemi.
Kamínek je otřesený
no a ženská jedna uštěkaná
už chudák není mezi náma.

Muž chvatně spěchá z místa činu,
aby byl co nejdále místu zločinu,
ale kamínek bohužel nohy nemá
a tak na svůj osud s napětím čeká.

Ubíhají hodiny a dny.
Touhle cestou moc lidí nechodí.
Vzduch začíná naplňovat pach rozkladu a hniloby.
Kamínek chce pryč. Nemá rád horory.

I bůh ho vyslyšel a seslal na zem deštík vlahý.
Voda se po chvíli valí svahy
a kamínek je znovu na cestě.
Kde ho tentokráte proud donese?

Stroužky, potůčky, potoky a řeky,
neznámé končiny a tajuplné břehy.
Po chvíli se kamínek na břehu moře ocitá
a z té širé modře ho zachvacuje panika.

V tom se k němu mořská vlna blíží,
on s napětím i strachem k ní vzhlíží
a když se svěží vlna dotkla jeho kamenného těla,
mateřská skála se jemně rozechvěla.

Když se vlna zpět k moři vrací,
kamínek se z pláže ztrácí.
Zmizel kdesi v nekonečné modré lázni
a věřme, že teď bude šťastný.