Zapomnětlivý zloděj srdcí

proklínám tvou zapomnětlivost

když se probírám tvými šuplíky

hledám svoje srdce, co jsi někde ztratil

proč sis ho jen nechal? 

pro radost?

 

kdysi jsem ti ho dobrovolně dala

doufajíc že to bude dost

ale tys ho nechtěl, zahodil a zničil

a proto už nikdy nebude moje

protožes mi ho nikdy nevrátil

 

mezi starým harampádím procházím celé dny

ometám prach ze starých fotek a prohlížím ztracené sny

hořkými slzami omývám minulost

já opravdu doufala, že to bude dost

 

hledám a vím že tu už není

naslouchám vzlykům kamenného domu

ty zloději, to má duše tuší

že sis ho vzal s sebou do hrobu