Pro osamělou

Tak jako kruhy v obilí, schovaný a přitom výmečný.

Jako gorily v mlze, pár a při tom na tisíce.

Chodíme dokola,

hledáme v seně.


Jak rády bychom spočinuly vedle sebe!


Horkými dlaněmi hladíce svá obnažená těla,

doteky ve tmě, na světle požáru citu.


Letmo přes stehna,

polibky na tváře.

Konečky prstů pohladím tvůj pas,

obkroužím bříško,

přitisknu blíž.

Tak abys cítila můj tlukot srdce,

zrychlený dech

a chtíč.


Buď pramínkem

nebo rovnou řekou,

sama už teď sníš.

Bdíš?