Říkanka o bláznovi a padlé hvězdě

spadla hvězda z nebe na zem

spadla a našel ji blázen

domů si ji s sebou vzal

svou lásku jí věnoval

mluvil k ní rád, každý den

dal jí jméno, znělo Sen

v jejím teple se vyhříval

každý večer zazpíval

a pak jeden krásný den

co se změnil v noční můru

sebrali mu jeho Sen

poslali ho na léčebnou kúru

blázen seděl zlomený

mezi třemi stěnami a mříží

seděl na zemi a každý den

prosil znovu o svůj Sen

prosil plakal, naříkal

všechny bohy zaříkal

všude same chladné tváře

nikde jeho snová záře

i když léta plynula

blázna nějak minula

jenom svůj Sen v mysli měl

nikdy naň nezapomněl

už se nikdy neshledali

blázen a jeho Sen v dáli

jen vzpomínky zůstaly

a ty smrt nepřečkaly

až uvidíš hvězdu padat

nech k zemi slané slzy kapat

minutu dej k uctění

památky krutého prozření