Nemocniční pokoj
zahalený do ticha
čekání na smrt
nikdo nepospíchá.
Zelená cela
s bílou postelí
jsme jen těla
nazí dospělí.
Zrovna o tomhle jsem dneska přemýšlela, když jsme vyšetřovali na pokoji paní, samozřejmě se musela svléknout. Zároveň s ní tam byly další dvě jiné ženy + do toho pokoje pořád někdo coural, otevíral dveře na chodbu a tak podobně. Pak mi připadá, že je tímhle člověk poníženej úplně maximálně. Že pak už je fakt jen to tělo. Líbí se mi, jak jsi to vyjádřil.
26.02.2014 18:42:12 | iluzionistka