Kdo se bojí, uteče

Nehodlám s tebou bojovat,
to se radši vzdám.
Ptám se ale,
kam se ztratila ta žena,
kterou znám.

Srdce plné dobroty zakalilo se jako voda s jílem.
Ubližovat mé nakřáplé duši je tvým cílem.
Už máme jen podobné obličeje
ale každá chceme dosáhnout zcela jiného směru.
Tvoje srdce je jako sníh padající od severu.
Táhne s sebou zimu a chladné vztahy.
Ptáš se, kde máš svou dceru
a já tiše šeptám „tady“
Jenže ve skutečnosti myslíš tu malou holčičku,
co jen radost kdysi dávala ti.
Jsem o pár let starší a ráda bych – „Tati…“
Byla pořád vaším dítětem, které nelze jen tak odsoudit.
Jenže čas popošel a my jsme ztratili k sobě společnou nit.

Nehodlám s vámi bojovat,
protože to se radši vzdám,
kam se ztratili mí RODIČE,
to se s bolestí v srdci ptám.