V nekonečnu

Na toulkách pod hvězdou,
chodím cestou necestou,
kochám se svou nevěstou.

Obdivuju její jas,
to co dává světu na odiv,
znova, dnes, a zas.

Připomínám si ty její oči,
tvář mou držely už chvíli v křeči,
plnou přiblblého úsměvu.

Na zádech má křídla,
pro mě zůstává však andělem.
Přestože, dnes netetuje křída.

A tak šla zas o kus dál,
toulkami životem,
kde na konci ji miloval

Nakonec, našla vše co chtěla,
později zjistila že to vlastně dávno měla,
když našla svoji hvězdu.

Někde tam, daleko, v nekonečnu...