Setkání s Met

Ve světě Brisgard,
Nový jsem byl.
Nebyl tam kamarád,
Nebylo tolik sil.

Ač jednou,
Na tržišti to bylo,
Setkal jsem se s jednou,
METALISTKOU.

Nabídku mou přijala,
Ani nemrkla.
Pak mi zamávala
A do ouška řekla
„Zas někdy brouku“.

Tlemil jsem se na obrazovku jak debil,
Kdyby mi podepsala ruku, nikdy bych si jí nemil.
Tak na mě zapůsobila,
A to jen na něco klikla.

Pak se na chatu světa objevila,
Ta nádherná písmenka
METALISTKA
A se slovy „ahoj Tonymb“ mě dostala.

Pak to šlo ráz na ráz,
Při každé diskuzi mě šel po zádech mráz.
Kéž by byl někdy sraz
A já bych Metalistce do očí řekl o všech jejích krás.

Humorově jsme si sedli,
A snad všechno jídlo snědli.
Zazpíval jsem jí, a nezabila mě.
Čokoládu, když budu ticho, slíbila mě.

Nekouří nepije,
Sexualně žije.
Vymyšlená není,
Krásně se tlemí.

Vím, není to žádně něžné slůvka,
Žádná vyslečená blůzka.
Trošičku jsme se nepohodli.
Ona nechápe, že jí někdo balí.

Chci však zpět k její přízní,
Chci být ten ptáček co u ní hnízdí.
A štěbetat si od rána do večera,
A rozpoznat, kde je ta míra,
Kdy se jedná o žertík,
A kdy ze mě mluví ten Bertík.


Metalistko, Vendy,
Jestli jsi se dostala až sem,
Vykašli se na moje kecy henty,
A pojď se mnou tvořit náš sen.