Tak blízká i vzdálená

Připadám si jako kus hadru

který odháníš násadou

připadám si jako kus hadru

kterým vytíráš podlahu.

Líbám zem v každém rohu

pořád je ti to málo

smutné je, že děkuji světu i bohu

za vše, co se stalo.

V tobě vidím své štěstí

přestože mě nejspíš zničíš

usmívám se, miluji a zatínám pěsti

pokaždé, když odcházíš.

Vzala jsi mi srdce, duši

rozum napíchla na píku z oceli.