Píseň o luně

Její krása spalující,
Úsměv, rty, tělo hořící
V rytmu samby zmítající
Kráska –
S peklem souložící…
Je nezávaznou říkankou
V říši metodických hvězd,
Do pekel vede vjezd,
K němuž nás táhne její krása
A nad obzorem vychází
Slunečních paprsků dáma –
Její něžnější máma….
Ta kráska svádí bitvu o noc,
Vášnivý dech se k ránu krátí,
Než její máma zářivá
Nám bílý den zas zpátky vrátí.