Sen...

Proč je tolik otázek,
ukryto v naší duši?
I přes těch sedm procházek,
ti to pořád sluší.

Podíval jsi se na mě
a já chtěla zastavit čas.
Nepovedlo se.
Já ty chvíle chtěla zas,
proč jen se pode mnou země zachvěla zas?

To nedokážu říci,
ale i přesto dobře vím,
že Tvůj polibek na mé líci
si jenom sním.

Proč je to pouhý sen
a ne čistá skutečnost?
Vždyť už nastává den
a končí zasněnost.

Realita vše ničí
a obklopuje nás stále dokola.
Hadi okolo mě syčí
a dívají se na mě seshora.

To vše je jenom pouhý sen,
co o Tobě sním.
Nastává už den,
já to dobře vím.