Helium

Z oblaků padá -
inkoustová skrvrna
chvíli se zdrží,
aby zaklepala
poté však -
drze vstoupí celá.
Vchází tak tiše
náhle, bez pozvání
ukáže neřesti
a touhy co jsou k mání.
Je to ta látka
co časně z večera
společně s opiáty
mysl z části kalí
po které zdá se že -
svět je náš,
my že jsme velcí
a on zas strašně malý.
Ve víru velkoměsta
jsme všude obsaženi
v hudbě, noci
i na okrajích strun
a přesto jako balónkům,
občas uniká nám helium...