pseudopohádka

stáli jsme na prknech, co znamenají svět

paralely leporel v malém nářku

tleská dítě opodál

král si poval zlodějku, lhářku

křivky, žhnoucí oči měla

jenom pro ni (se) bál

šum a křik cizích tváří

zbyl nám prázdný sál

(jak už to tak bývá)

jed mu do žil vpraví ona

a tančí kolem těla mdlého

"králi, jsem tvá zhouba, clona

světla

neproniknou"

(zastaví se celý děj

zastaví se jeho srdce)

nikdo nevyčkal, protože

"žili šťastně až do smrti"

nezbyl jediný živý květ

světla pozbyla záři

herci doma hrají dál

(a jestli neumřeli, tak tam hrají dodnes)