Křížem krážem skrz přes a pod

Každý své břímě snášel.
Někdy málo a někdo moc.
Učili se žít a toužit míň
... realitou v čase ...

Duhově, občas tmavě.

Přes obratníky loudily se poledníky
... a náhle ...

Pod jmelím zlatavým v jednom vagóně,
si poslední pro polibek zbyli.
A to ač zcela plný byl.
Sólo, já jako vždy.
Tak díky můj příteli!

Tiše našlapovali
a pohledy se často spojily.
Však jeden věděl.

To ticho v hlase stálo před slovy.
Plameny roztávají okovy.

..."róózuůůmméééé..?!?!? "...

A tak dál kolem chodili
a občas až do dnes
hodiny pojí v souznění.
V rouše vlčím beránek brečí.
Druhý stále přítelem ve lži neví

... že čas rozhřeší ...
a pusu rozlepí jedna věta!