Víla

Víla z korálků

utkaná světice

tisíce copánků

tiše splétá

a zpívá si 

melodii zapomnění

okamžik

který s jiným znovu splývá...

 

...

 

tolik štěstí

a přece žádná

šupina

z mořského draka

uloupená

zaživa

 

...

 

ach, tolik bolesti

a přece tak

usměvavá

schovaná v otázkách 

letnočasu

opilá moudrým

rohlíkem

jediná smrt

která láká

do propasti

co voní stulíkem...