Otvírání hrobů

Když se smutek přiblíží,
procházím se mezi hroby,
je to lstivý podlý had,
jenž nese závoj zloby.

Tak stane se když má se stát,
když duchům budu lát,
a hroby opět otvírat.

Smrtka ke mě tiše kráčí,
píchá smutek do žil,
na mou zkázu toto stačí,
kdo by tohle přežil.

Tak stane se když má se stát,
když duchům budu lát,
a hroby opět otvírat.

Pomalu a tence hraju na nástroj,
hraju na housle,
mstivý a zlý je můj postoj,
všechno živé zahyne.'

Tak stane se když má se stát,
když duchům budu lát,
a hroby opět otvírat.

Kde se ve mě tolik zloby bere,
proč se chovám jako zrůda,
to se ďábel do mě dere,
zkažená jsem odrůda.

Tak stane se když má se stát,
když duchům budu lát,
a hroby opět otvírat.

Zběsile se snažím,
snažím sáhnout po klíči,
ďáblův čin tak možná zmařím,
co k tomu doříci.

Tak stane se když má se stát,
když duchům nebudu již lát,
a hroby začnu zavírat.