Za plotem

Sám, uzavřen ve své kleci a nemůže utéct. Sám jsem a jen s těmi, co musím být. 

Světlo lampy ozaří hruď. Hruď toho vzácného tvora. 
Co nemusí čekat na svolení, co nemusí se ptát. 

Toho, co jen běží. 

A já. Já sám ve své kleci. Jsem rád. Jsem rád, že někdo běží. Jsem rád že, je volný. Jako pták si letí. 

Pak vrčím na všechny. Vrčím na ně. Na ty co chtějí mu volnost odpírat a na ty co chtějí ho jen zavírat. Do klece bez dveří.  

Svoboden běží a cíťí to. Cítí vítr, cití zem. Popojde a nic se nezmění. Jen to stejné a krásné. Jen to stejné a krásné. 

Závidím mu. Ale co zmůžu, když nemůžu utéct. Vím, že za plotem je celý svět. Ale já nemohu utéct. 

Mohu se dívat na lidi, mohu si kráčet kolem plotu. A hlídat. 

Mohu se najíst a čekat, co přijde. 

Myslím na ni. Na tu co dostala svobodu. Je to tak těžké? 

Kdo cítí bolest a kdo zášť. Kdo chce pomoci a kdo je hráč.  
Kdo. 

Jen otevřít vrátka. Možná bych ani neutekl. Možná bych ani nekousal. Jen chci cítit svobodu.