Stařec

Do brady vyražen důlek mám od hole.
Poslední jistota co drží mi hlavu.
Tisíc let snažení, snad staletí řehole.
Sedím sám v parku navzdory davu.

Otravní holuby zas chtějí můj chleba.
Cítím k nim zlobu a jsem tu jen pro ně.
Krkem jim zakroutit, nádivky je třeba.
Tak každý stařec snad přemýšlí temně.