ZÁPAD SLUNCE

Mraky jako plameny
olizují slunce
a stmívání
rozhazuje kytice červánků
do západu krásou vtažený
pročesávám zelený příboj louce
a vyznání
posílám po vánku

na neznámou adresu
k dalšímu pošetilému srdci
co ze zatajeným dechem
také pozoruje úchvatný západ slunce
nad hlubokým mořem z útesu
když nebe krvácí
a všechen
ten stud a samota rozplyne se lehounce

na šepot věčnosti
už nesmutníme
a cítíme jeden druhého
až z odvrácené strany světa
když ve své plachosti
lidem se straníme
pro selhání života minulého

a asi takhle zní ta věta
co posílám............................

láska je bezbřehá
a razí si svou vlastní neviditelnou cestu
a vlévá se do srdci
všech
i nejvíce zatvrzelí
jednou poznají její křídla
a vůni co roztluče srdce tak
až přehluší všechny vjemy a smysly

a logika jde stranou
protože láska je to největší kouzlo...