Pro tátu....

Slovo táta znám jen z pohádek,
není semnou doma a to není žádnej pořádek.

Mám ho ráda a nevidím ho často,
v tom, co stalo se před X lety
začínám mít jasno.

To kvůli matce přišla jsem o otce,
a teď sedím doma a sama trávím Vánoce.

Můžu bejt jen plná vzteku
a závidět ostatním,
vůbec si otců nevážej
a utrácej vejplatu.

Oni otce maj,
jenom já sem bez něj,
můžu brečet v posteli
a řikat si, jak život je těžkej.

Možná by byl lehčí,
kdyby on byl doma,
staral by se o půl věcí
a já nebyla bych sama.

Po těžkým dětství bez táty
konečně bych byla šťadstná,
jenže teď je pro mě pozdě
a budoucnost nejasná.

Táta už svůj život má
a chtěl by bejt s náma,
jenže to jen moje matka
dělá rodinně generála.

A tak jdou roky pořád dál
a já jsem pořád sama,
táty už se nedočkám
a to bych si moc přála...