Čekej!

Sedíš na židli, nic nechceš vnímat,
nezajímá tě nikdo, žádná z těch prázdných duší,
žádná škola, prostě nic.
Nechceš cítit, dýchat, chodit, mluvit,
chtěl bys jen spát,
ale to nejde..

Chceš jen spát, celý život spát,
bylo by fajn se nesmát,
netrávit, nejíst, prostě spát.
Nemít žádný pocit beznaděje,
samoty, který tě prý,
jednou přejde..

Vidíš temno, které je prý budoucnost,
měl bys ji mít, vidět jí,
co když však nevidíš nic?
Nevidíš rodinu, děti, dům,
vidíš jen prázdnotu, do které
snad někdo vejde..

Proč pořád jen sedíš a čekáš,
na někoho, kdo příjde a
snad ti řekne, jak dál.
Pořád jenom měl bys, bych, bychom,
kdyby, aby, proč a žádné PROTO,
čekej, až příjde..

Čekej dál, na smrt, která stejně příjde,
čekej až zdechneš a
neprožij nic!
Trav život čekáním na ni,
na nějakou Rosemary, holku v tvé hlavě,
která nikdy nepříjde..
TY PITOMČE!