Anotace: https://www.youtube.com/watch?v=QCg4i1f_oDY
Už se mnou nepromluvíš
urazila ses
o ostré hrany hvězd
a dopadla na dno reality
možná že
pár podzimních listů
našeho bláznovství v tobě zbylo
ale zbytek hnije
na hřbitovním trávníku
a blonďaté paprsky slunce
ozařují jen naše stíny
toho co nikdy nebude
píšu ti
skromné a tiché věty
ale uvnitř řvu
jako lev
zavřený v teráriu
v anonymních maskách
lehce se ti klame
mojí důvěru
však zbývají pouze
chladné noci po zbytku citu
promarněných slz
v pokusném zapomnění
možná že neexistuje nic
co by nenapsal někdo přede mnou
ale nikdo
to nepsal pro tebe
tak už dělej
skoč z té minulosti
vždyť já nestárnu
jen trochu
postupně umírám s večery bez tebe
proč stále
chceš mi otevírat oči
když po nocích zhasínáš?
Líbí se mi moc celá. Skoro mi přijde nevhodné něco podotýkat, ale tam kolem těch stínů mi to malinko nesedí. Buď je tam něco navíc (naše), nebo by to „toho co nikdy nebude“ mělo být trochu oddělené. Nicméně zas až taková vada na kráse to nejspíš není :-)
30.03.2014 14:37:54 | Luky-33
Mockrát děkuju.:) A nevadí, co nadělám, mně tam nesedí daleko víc věcí.:D
30.03.2014 23:42:18 | Isquieasuus