Vodník a víla

Kdybys přišla za takovým Poetou,
jako jsem já.
Vychutnávali bychom si vše a byli na to dva.
Protože se známe a klidně i unaveni,
spleteni v sobě, jak dvě rybky bychom se třeli.

Hm...ty seš vodíček milý pane..
tvoje sítě jsou děrované ,
lákáš dušičky, na barevné kličky,
na vášeň z povídky, jak bys chtěl milovat mě.

Nemohu za to , že stejná slova známe
to když touhou spolu umíráme.
Že chtěl bych tě poznat víc než sama chceš,
se neboj před vodníkem neutečeš

Krásná slova, topí nás dva,
však voda je někdy pořádně zrádná .
Ta bere milý vodníče..
vodníčky, co chytají na chtíče.

Já už nevydržím tvoje slova,
přijď ke mě, nechám tě tu schovat.
A dlaní ač zelenou obejmu tvoje boky
vklouznu do tebe..jak uhoř do čisté stoky.

Tak se drž a neber do ust moji vášeň
vždyt i někdy víly spí.
To když unaveni tancem dlouhým
usínají znavený..