Sbohem armádo!...

Rozcvičky každý den
mlha po zemi se plazí.
Pro pevnější zdraví
bláznili jsme polonazí.

Budíčky uprostřed noci
nám naše spaní trhaly.
Postavičky v šeru ukryté
v polospánku běhaly.

Nástupy a lidu počítání
prováděno každé ráno.
Pobíhání vojáků zmatené
výcvikem odvážně nazýváno.

Jídlem z prášku nás krmili
bez ohledu na žaludku nemoci.
Vitana byla přítelkyně věrná,
netřeba žádné diety pomoci.

Kdo nestíhal seřván byl,
šarží ve zlatě oděné.
U srdce je přitom hřálo,
prostě ,,gumy" zelené.

Vždy večer za odměnu
pár šťastných vyběhlo ven.
Splnilo se jim přání,
být bez dozoru kasáren.

Moc dlouhé prsty páni měli
ani v civilu pokoj nedali.
Když se armádě stýskalo
na cvičení nás pozvali.

Roky s tebou strávené
za zbytečné určitě máme.
Proto všichni chlapi
do éteru tady voláme:
,,Buď sbohem...armádo!..."