Parní lokomotiva

Parní lokomotiva

V mašině to zasyčelo.
Pára rozhýbala ocelové tělo.
V parním srdci se rozhořela výheň
a vláček na svou první cestu vyjel.
Teď po 100 letech se každý směje,
když ten šrot vjede na koleje.
Každému zdá se ošklivá
ta stará parní lokomotiva.
Divné zvuky ozvaly se
kdesi ve starém ocelovém břiše.
Parní kotel naplno škyt,
naštval se každičký ventil, každičký nit.
Ručička tlaku poskočila,
brzda se sama odbrzdila
a po chvíli vláček vyjel vpřed,
bez ohledu na směr vyhýbek.
Mašina bez strojvůdce se řítí tratí,
kdo ví, zdá se někdy ještě zpět vrátí.
Kdo ví, jaký konec bude mít tahle cesta?
Kdo ubohou mašinku za její opovážlivost ztrestá?
Lokomotiva si prostě usmyslela,
že ještě neskončila její kariéra
a že chce dál pískat a vozit lidi.
Ovšem lidé ji už nikdy neuvidí.
Slepá byla kolej a tudíž slepý byl i směr.
Směje se teď ten, kdo chvilkovou volnost záviděl.
Brzdy pískají ,až jiskry létají,
pak už jen rána a ticho se rozlehlo po kraji.
Podivně chroptí ocelové plíce,
pramínek oleje vtéká do řeky u silnice.
Z hromady trosek stoupá k nebi kouř,
ani bůh se nechce dívat na tu strašnou spoušť.
A tak za krátkou volnost životem zaplatila
ta stará zrezivělá lokomotiva………..