Perlová dráha
Perlová dráha
vtékají jako sliny
vzteklého psa
do živé rány
A šňůrky dnů
sčítají naše viny
z perel svědomí,
nejsme v tom sami
...
Chlorofyl beru
z náruče přírody,
zelenou dlaní
se hojím
Nohy mám v téru,
však srdce závodí,
na dráze snění
zas rojím
své síly pro zítřky...
Komentáře (25)
Komentujících (15)
Doporučit
Tisk
Kytičko, jak budu moci, napíšu. Je skutečná (a chci ji dát jako přílohu), ale už mne to téměř nijak nezraňuje.
06.02.2007 13:38:00 | Mourek
Tolika fantazie a snění, až se z toho pomalu hlava zamotá. Tvé básně jsou příjemnou melodií plné nápaditosti,hlubokých citů a pozitivity. Moc děkuji za hodnocení a komentáře, velmi mě potěšily:-) P.S: To já se mám od tebe co učit smyslná Levandule!
27.01.2007 16:20:00 | Dixie Bechert
Tak já se Ti, Zázraku, pokusím tu moji báseň vysvětlit:
od Cecilky jsem si půjčila knihu Plamen duše... po letech jsem se zase začetla do románu, který mě hřál u srdce a ve kterém jsem se zase dozvěděla něco nového... např. to, že na ránu se mají položit zelené lístky z louky, je v nich chlorofyl a ten zabraňuje množení baktérií...
Já jsem si toto připodobnila k bolesti ze ztráty snů, k zastavení a hojení této rány a sny jsem tímto znovu nastartovala pro své zítřky... Zelená je barva naděje. Zelená hojí, uklidňuje. Proto to vnitřní sebehojení dlaní přírody... ;-)
26.01.2007 21:41:00 | Levandule
Stačí jen brnknout - jedna o druhé dobře ví.
Velmi rády se samy na šňůrce perly k sobě postrčí.
V chlorofylové zeleni krásně troubějí jeleni :o)
Promiň, to mi jen tak ujelo (nedokázal jsem odolat).
26.01.2007 21:34:00 | Mourek
Děkuju za komentík a co k té básni? Přiznvám jsem dřevo a jen tak něco nepochopím
26.01.2007 19:52:00 | Zázrak
Jo, Jaruš... a možná je to takhle správně. Nejsem jen něžná, mám v sobě i Tvoji živelnost... ale to snad už víš ;-)))
26.01.2007 12:23:00 | Levandule
Ježiš, Jaruš, děkuji! ;-) ... i tak mi říkají ;-) (nebo zpívají..)
Děkuji všem ;-)
26.01.2007 12:22:00 | Levandule
celá naše Levandulová, a víš že by to byl poetičtější nick, Levandulová....něžná jemná, citlivá...
26.01.2007 12:16:00 | Jarky
... Marcelko, Tvůj děda byl moudrý muž ... :-DDD
... prý budeme RECitovat ...
26.01.2007 11:15:00 | JardaCH
...zrovna jsem se probral ze snu řidiče o udržovaných silnicích ...nezbyl ti kousek nějakého pěkného ...:) ...
26.01.2007 11:00:00 | WhiteSkull
Nové síly pro zítřky ... tak to je opravdu trefné, zrovna toto potřebuji.
26.01.2007 10:45:00 | NikitaNikaT.
... jo Pavle ... chlap bez pupku je poloviční mrzák ... říkaval mi děda ... :-)
26.01.2007 10:45:00 | Marcella
Co blázníš, já ve své skromnosti vím už dávno, že střed vesmíru, pupek světa a pupek můj jedno jsou :-D
26.01.2007 10:22:00 | G.P.
... ale nikdo je nepostrčí ... budou po sobě toužit na koncích šňůrky ... dokud se nerozpadnou ... stářím ...
26.01.2007 09:54:00 | JardaCH
Střed vesmíru! Juchůůů! Jsem v sobě ve středu, v Tobě, Ty ve mně... jo, Pavle, díky Šmudlínkovi prožíváme na své šňůrce vlastně netušené...
(jo, a nejen ve středu ;-D)
26.01.2007 09:54:00 | Levandule
Nebudeme troškařit - je to střed vesmíru!!!
A v obecenstvu to zašumělo...
26.01.2007 09:50:00 | smudlinek
... a střed té šňůrky... co to je? Pupek! A čí? Pupek můj nebo Pavlův nebo světa? ;-)
26.01.2007 09:46:00 | Levandule
...dvě perly co na šňůrce v lásku doufají
každá na druhém konci si tiše zoufají
a čekají
na popostrčení
do středu šňůrky...
26.01.2007 09:27:00 | smudlinek
Malíčku, to je bezva, máš pěkný start... až budeš u čísla 999, tak můžeš pracovat na odpuštění... sám sobě ;-)
ZVU (podle robotů) Tě do ráje snů... na startu už stojíš ;-)
26.01.2007 08:55:00 | Levandule
Řekni mi prosím jak se sčítají naše viny. Jsem u čísla 189 a mám pocit, že teprve začínám. Jedna z nejhezčích věcí, jaké naposledy četl, slyšel, viděl. Mé čelo se v úklonu dotýká země. Tak moc se mi to líbí.
26.01.2007 08:41:00 | malíček