Vyznání lásky
Vyznání lásky
jsi tak roztomilá,
jiskřičky v očích jak plamínky,
hoří jak černé lesklé kamínky.
Ve větru vlají tvé rovné, hebké vlasy,
rád se dívám do jejich lesku,
v paměti navěky uchoval bych,
tvůj smích.
Tvé překrásné ruce,
znám všechny znaménka tvé krásy,
i místa, kde ukryta jsou,
rád pozoruji tvé vlasy,
když lechtají kůži mou.
Tvůj úsměv je pro me pokladem,
jsi má princezna,
jsi mým darem,
jsi vším co mám.
Komentáře (9)
Komentujících (3)
Doporučit
Tisk
Pánové, snažila jsem se vžít do chlapa, který mohl či nemusel něco takového cítit k ženě, občas zkouším nemožné a nepopsané. Zkuste si také občas zahrát na ženu, možná zjistíte, až kam vaše tvorba může zajít... Asi stejně jak je možné, že žena skvěle popíše mužské pudy, nevím, proč by nemohla odhalit i city.
07.04.2014 19:20:01 | Taya
Jako vyznání, pěkné
06.04.2014 22:17:49 | poeta
A jako báseň ? :-P
07.04.2014 16:10:34 | SmallGeorge
Pochopil :-D no česal bych a trochu řezal ;-)
07.04.2014 16:55:28 | poeta
Vidím to stejně, ale mi se líbí, jen mne zaráží autorčin sklon k psaní v mužském rodě a ještě o ženách :)
07.04.2014 17:05:29 | SmallGeorge
Zkus dát text z pohledu ženy, třeba v tom to kouzlo někde je, psát za opačnej orgán ;-)
07.04.2014 17:07:51 | poeta
Nééé, to nééé, bylo by to moc egoistické a narcistické, nepochybně bych psal o sobě :D
07.04.2014 17:11:16 | SmallGeorge
No to by teda bylo asi..
.tuhle jsem vstala jako první
ze zvyku umyla nádobí
vytřela chodbu poctivě v rozích
a vzbudila choťě (rádoby)
07.04.2014 17:20:12 | poeta