Anotace: ••• jste tolerantní •••
"Tři sourozenci, třicet mušketýrů, tři sta odkrytých emocí vydávajících se za básně a tři tisíce dní tady.. s tebou. Sedíme na patníku. Lidi procházejí a nevěřícně koukají. Ty si myslíš, že jen závidí, a já zase.. že nenávidí. Nenávidí, jak se potulujeme ve vlastních myšlenkách. Kéž by si tak za své prachy koupili méně předsudků. Říkáš.. ať to nechám plavat. Říkáš.. však oni se to jednou naučí."
Parafrázovat svobodu osamělých chvil
Dívat se prosebně na svět
který mi tu zbyl
..svázaný proměnami horizontů
ať ustane
s válkami za papírky s čísly
..vždyť čísla
nás neustále počítají
na nesmysly
"Na.. podáváš mi rum s kolou. Vyšel jsi zrovna ze zrcadla, nebo tu stejnost mého obličeje tvoříš jen tak ze zvyku? Říkáš.. brzda se hodí. Říkám.. zpomal."
Můj svět v poznámkách
..nikoliv skrytý, nýbrž nahý
prokládaný strastmi
a tepajícím požitkářstvím
Můj svět..
Můj..
..
Všechno se v něm narodilo
tak nějak příliš brzy
..příliš
Všechno..
..
Nevím, kdo jsi a co od tebe čekat dále
"Tři tisíce srdcí, tři sta rozumů. Člověk tě víc chápe, než ti rozumí. A k tomu kdesi v dálce hraje Bon Iver. Perfektní souvislost. Možná nerozumíš, ale snažíš se pochopit.."
Vzpomínáš na ty otrhané příběhy?
Jak se Zimby zamiloval
do maličké Mju?
Myšlenky na mě tehdy z dálky hleděly
jako shluk ateistů
na opilé anděly
hledající pod stolem své ztracené svatozáře
..
a rádoby zlatá kolečka z alobalu
budu dále svářet
..
budu stále chtít
"Smích kdysi léčil, měsíční tváře prosvítaly cestičku k dalším snům a ty sis poprvé oblíbila mé věčné fňukání. Létali jsme na hrazdě jako smítka vysvlečených lásek. Dětinský žalář. Tak jsem ho kdysi pojmenoval.. ten kus života schovaný pod zemí. Poetické hroby.. a zase ty schovky a úsměvy.. kdo na to tenkrát mohl vyzrát? Pověz mi, kdo, když ne ty?"
Vyhnu-li se prozrazení konce
zůstanu naživu
..
polknu
a stanu se oním klubkem
pro všechna koťátka závislá na drogách
Bude to jako
..
stát znovu na nohách
(těch vlastních)
stát
stát
(stát se hrdinou ve svých básních)
"Kdybychom spolu s Richardem Parkerem byli tak hladoví, jak říkáš, nepustili by nás ani k tomu zvěrolékaři, který se omlouval osudům až příliš často. Pamatuješ na něj? Ten, který si při každé ostré zatáčce načůral do plenek. Říkal si.. (poprosím o chvíli ticha).. Div v říši Alenek."
Dnes je 9. dubna 2014, chvíli po jedenácté hodině
..já bych tě milerád vybarvil
a představil své takzvané rodině
blahodárných pastelek
pro které barvy jsou jen..
dalším krokem ke všednosti
..
Expanze můjtysvětů
dovršila svého začátku
a ony závislosti
jako klus
či chůze pozpátku
vyschly přemírou pláče
..
Děkuji
"Nemáš zač. Z Pláštěnkové terasy to mám ke klidu jen pár kroků. A ty? Ó, překrásný Hyde Parku.. Tuhle píseň si zpívají i v Camdenu, i u té divné fontánky na Piccadilly. Říkám jí Fontánka pro debi.. pardon.. Fontánka pro omyly. Domov.. musí pykat, zatím co já se schovávám. A nebo je to obráceně, co myslíš?"
Není
a přece je
Vrásčitá země pod deštníkem
připomínající všechny naděje
..všechny bláznovy stavy
když nesl svůj trapný..
a dětinský život
do zástavy
..
srdce?
Ne.
Srdce se stále hýbalo, jak mělo
..stále
a stále
až nakonec povědělo
..
Nevíš, kdo jsem a co ode mě čekat dále
"Však ono se to jednou naučí.. říkáš. Stále sedíme na patníku. Lidi procházejí a nevnímají nic než sebe samotné. Připadají si rozumní. A nejhorší na tom je.. že možná skutečně jsou. Rozum. Velí. Je to, jako bych ti položil jednoduchou otázku.. Proč nemohu natáhnout ruku a dotknout se nebe?
..
Protože člověk se musí nejprve ztratit
aby nalezl sám sebe
..
říkáš"
~
(Psáno pod tlakem, neboli třístá "báseň" proložená "dojmy" ku příležitosti třech tisíců dní na Literu a k běžné pracovní středě, aby se lépe odstředila. Rád bych zde poděkoval všem svým inspiracím a mnohým z vás.. trpělivých čtenářů.. za podporu, "lajky" a hezké komentáře. Až to jednou všechno vydám, stanu se kure*sky slavným, koupím server Liter a přetvořím jej na přímou konkurenci Facebooku.. máte mé svolení k zosnování mé smrti. Děkuji. Vaše Trapné dítě s mastnými vlasy.)
Takové fňukání se lehko oblibovává/oblibuje/doplňte vhodnější výraz. Tvoji smrt zosnujeme nejdřív za dalších tři sta básní, tak se koukej snažit :-)
Víš, kolik je 3000 dní? 8,22 roku!
18.04.2014 21:06:40 | lidus
fůra slov a fůra času, tenhle liter... dík za tu tvou neomluvenost (= podstatné jméno vzniklé z mluvení a mluvení, ne omluv:))
10.04.2014 18:37:07 | Trdlo
Jo, četlo se to hezky. Má to spád, plno detailů na jemno odkrývaných...
09.04.2014 17:50:20 | Robin Marnolli