Na hraně

Noc temná,

neutišená je.

Ty odcházíš,

zavíráš dveře.

V dáli zní výkřik o pomoc.

Ty víš,

že chci to moc.

Volám, vzlykám,

prosím dost.

Vracíš se,

pevnou smyčku ke krku mi přivážeš,

jak psa, jak fenu,

k sobě mě zavážeš.

Díváš se mi do očí,

svět se točí.

Křičí.

Volá.

Touha volá.

Pohráváš si, lehce.

Mneš mi krk,

líbáš měkkce.

Klečím před Tebou nahá,

můj Pane.

Oba už víme,

co se stane.

Odevzdat Ti tělo i srdce,

ach, jak buší mi prudce.

Líbám Ti ruce,

jsem znavená,

smyslů zbavená.

Patřím Ti.

Jsem Tvá.

Noc je dlouhá,

z mého těla budeš si brát.

Týrat ho tvrdými přírazy,

ňadra o stěnu nárazy.

Tak moc to bolí,

má lásko.

Víš to,

přestáváš na krátko.

Na ten okamžik,

mám na rtech tvůj jazyk.

Tvá ruka v útoku-

vydá se ke skoku.

Výkřik.

Slastný vzdech.

Mokrost mou máš na prstech.

Vezmi si vše,

můj Pane,

jsem Tvá.

Ty můj.

Jsme na hraně.