Nevěřící Tomáši

Chtěla bych ti napsat báseň,

ve které ti ukážu,

že vím, co slzy jsou.

Jenže múza prchá!!!

Vypadá to...

Asi bude...

Povětrná mrcha.

Chtěla bych ti dokázat, že mé srdce bije,

těžké mám to s rytmem slov,

vždyť čteš,

jak kostrabté to je.

Třeba podaří se vepsat

jak je mi občas smutně,

že místo tebe objímat mám,

cituprostý chladný polštář,

pohlecena ve tmě.

Má však smysl psát ti básně s rýmem nebo bez?

Když slova má jsou pro tebe jen nůž co prolez rez.