Anotace: Každý má svou originální knihu a každý ji čte i píše po svém. Tady mi múza sama přihrála jeden z mnoha možných způsobů...
LISTOVÁNÍ
jsi záložka v rozečtené knize
den za dnem posouváš se
o další list
kolik jich ještě zbývá
však nedohlédneš
ani žánr tak snadno neurčíš
pro někoho možná nuda k uzívání
pro tebe drama
či dokonce tragédie
kdo čte ji ale tak dobře
aby nemohl se splíst
jen tam kde právě jsi
ten příběh žije
směješ se častěji tomu co bylo
mnozí právě teď smějí se víc
pro ně snad komedie
občas i sci-fi někdo zachytí
jen pohádkou stěží nazval bys
mnohé kapitoly
byť bulíků na nosy
rozvěšely dost
v pohádkách totiž
vše v dobré obrací se
tebe však toho tolik bolí
svou knihu bys prohlásil za cokoli
za škvár však jen neochotně
proč bys jí jinak listoval
jiným pro výsměch či pro zábavu
to raděj šel bys o svazek dál
ba ne - to je pěkná hloupost
vždyť nejsi záložka
jen tak vyndávací
co z knihy do knihy si skáče
až se jí hlava točí
div že se nepozvrací
kdepak - to ne
ty se svou knihou
jsi pevně svázaný
spíš taková stužka
dlouhá dost i na smyčku
když místo každodenní služby
chtěl bys nad ní triumfovat
snadno změnil by ses v oprátku
jaký ale mělo by to smysl
gesto Sergeje Jesenina
ani šálu Isadory Duncan
už stejně nepřekonáš
je těžké stát se básníkem života
nebo ho aspoň poeticky zabít
když všechno už tu bylo
v mnohem efektnějším provedení
a každá další smyčka
může i tragédii
změnit ve frašku
Praha, 15.4.2014
http://www.youtube.com/watch?v=1JpjAUD0uyI
Všichni jsme ústřední hrdinové vlastních románů a zároveň jsme těmi důležitými či vedlejšími elementy, které zasahují a ovlivňují romány těch ostatních. Skoro by se dalo říct, že jsme takovými malými stvořiteli (jak se píše v knize knih-stvořil nás k obrazu svému). Kéž by jsme to mohli všichni správně a do důsledků pochopit a začali se podle toho chovat, protože všichni můžeme být "lepšími". :O)
15.04.2014 23:20:45 | Tichá meluzína
Tos napsala Blanko hezky. Často svou rezignaci omlouváme tím, že nejsme schopni změnit svět kolem sebe a jsme pyšní na své neprůstřelné alibi. Ale že můžeme měnit to úplně nejpodstatnější, sami sebe, nám přečasto uniká. Lépe řečeno – unikáme tomu my sami… ;-)
16.04.2014 08:20:32 | Amonasr
mám knihy ráda
i když u nich hrbím záda
se záložkou dní
nedohlédnu...
15.04.2014 20:18:52 | básněnka
mám věru i já knihy rád
častěji však mnohem
měl bych se do nich podívat
co čeká za nejbližším rohem
pro svůj klid nedohlédnu
raději červenám než blednu
:-D
15.04.2014 20:56:48 | Amonasr
a já se kochala nedopsaným epilogem
s logem neznabohů
a pod polštářem našla tmáře
drama a nebo snáře...
15.04.2014 20:59:37 | básněnka
tvému hbitému veršování
se básněnko přehluboce klaním
i kdybych snad byl sedmilhářem
má slova rozplynula by se v páře
před fantazií jíž výsostnou jsi paní
15.04.2014 21:16:39 | Amonasr