Vločka

Malá víla, jenž sletí na zem
a v očích dětí nadšení odráží.
Ta malá potvůrka,
co doplachtila sem,
Ona, jak svatojánská světluška září.
Je to ta,
co může spustit krutou bouři.
Pozor na ní,
co se jak nevinná tváří.

Ty mi říkáš,
že možné to není.
Však počkej,
to uvidíš.
Co nezpůsobí malá vločka,
způsobí to milion takových.
Stále mi nevěříš.
Nu tedy pojď tudy
a pojď sem či tam.
Tak, co myslíš, dítě nyní.
Jak ti teďka připadají.

Měla jsi pravdu matičko.
Jsou sice krásné, jak milenky.
Ale způsobí mrazivou chvíli,
ale i v této krátičké době,
lidské duše odnášejí,
tam někde do komůrky,
nebo si je skladují do jeskyňky,
aby v zimě netrpěly hlady.