Odcházení
Odcházení
.
s dlaněmi na skle
chvěju se zimou
neslyšně
a zlehka cítím bolest
co má barvu pastelů
studím
už nejsem oblečená
odevzdávám se
do ticha
tomu skleněnému
křehkému já
a konečně jsem pochopila
že jsem odešla
a nepatřím nikomu
tak nahá
s dlaněmi na skle
chvěju se zimou
neslyšně
a zlehka cítím bolest
co má barvu pastelů
studím
už nejsem oblečená
odevzdávám se
do ticha
tomu skleněnému
křehkému já
a konečně jsem pochopila
že jsem odešla
a nepatřím nikomu
tak nahá
Komentáře (6)
Komentujících (3)
Doporučit
TiskKomentáře
Páni, přesně padla do mé dnešní nálady. Krásná.
06.05.2014 19:30:03 | lidus
děkuju liduš:) a jak se jinak vede, když zrovna nemaš naladu na odchazeni?;)
07.05.2014 19:21:31 | Lizzzie
Až spatříš z dáli,
co Tvé city psaly,
pak uzříš,
komu patříš.
Já domnívám se
poezii.
04.05.2014 12:42:21 | Slav Milo
té patřím už dlouho ... přestože ta zůstane pořád svá:)
děkuju za krásný komentář:)
04.05.2014 13:49:27 | Lizzzie
A mimochodem, Tvá báseň mě tak trochu naťukla k další práci na těch mých.
Inu, úplně se mi změnil pohled na poezii... Dík moc.
05.05.2014 20:17:04 | Slav Milo