Lavička

Lavička v parku ,
hned ta první zkraje ,
poznáš ji na dálku ,
květ růže vedle ní zraje .

Na tu lavičku sedávají ,
ve dne i v noci ,
mladí , staří ,
malý a vysocí .

Pokládají na ni starosti ,
i své touhy ,
mazlí se s radostí ,
vyvolávají bohy .

Pijí na ní víno ,
nikdy nedosti ,
a pijí nevinno ,
tak jak světovi hosti .

Když osamosena ,
lavička v šeru stojí ,
ovladají síly nadpřirozena ,
to co proti ní brojí .

Lavička ničena ,
popsána jednoduchou angličtinou ,
snad ktomu předurčena ,
já však už nesedám na jinou .