Mlčím

Ty rána bezcitně se plouží
v ozvěně temnot
jak pravý klenot
co v srdci mám
odchází jako hvězda
prázdná a něžná
jen rozvlněná něžnost
na pokraji slov
bez citu
v naději
musíš mlčet
v planetě strachu
jen možné radosti
na planetě smutku
nedělat starosti
z tvého prsu
chci pít
mít v klínu
poslední ozvěnu
bez všednosti
z návratu
jak ptáci
bez nadějí
i draci
co se nepotkají
hlavy zvedají
padají
kapky noci
i hříchu
v hlasu
své všednosti
a já zatím sním
mlčím...