1
Ležali vedľa seba,
uviaznutí
medzi minulým
a možno budúcim.
Utŕžené rany
zchrastaveli
nádejami, túžbami,
očakávaním.
A slová ešte nepovedané
márnotratne viseli nad nimi.
2
Ležali vedľa seba,
každý na opačnej strane
milovania.
A slová nikým nepovedané
odfúklo ranné slnko.
Dostalo se Ti milosti zahlédnout naději spolužití, uchopenou smyslem téhle
úžasné básně. Gratuluji.
15.06.2014 14:47:06 | Frr
z dvojky mě zamrazilo... můj šálek kávy... černá a silná... přeSTo lahodná...
15.06.2014 14:05:07 | Radhuza
Často se stane, že něco důležitého zůstane viset ve vzduchu a pak zmizí navždy, aniž by si toho někdo všiml - jen zřídka (anebo skoro vůbec) o tom ale někdo takto povedeně napíše... :-)
21.05.2014 13:37:13 | Amonasr