Já a stvůra

Krasavec a stvůra

Moc lidí mi závidělo,
že mám tak strašně krásné tělo.
Teď po letech však dosti zkrabatělo
a spoustou vrásek je celé poseto.

Já chci býti zase mladý,
chci se chlubit svými vnady,
chci spoustu krásných ženských kolem sebe mít,
já chci se znovu narodit!

Spoustu lidí jsem potkal,
ze spoustou jsem se blíže poznal,
z mnohými holkami jsem šťastný byl
a mnohé jsem opustil.

Nakonec jsem si vzal stvůru,
která nastartovala mou noční můru
a s níž nechci déle být!
Kdo mě může zachránit?

Jen pro peníze jsem si ji bral
a vůbec jsem ji nemiloval.
s její brzkou smrtí jsem počítal,
ona však k mému vzteku žije dál.

Snažil jsem se rozvést,
ale s bohatstvím byl by konec.
V jiných případech bych vzal dávno roha,
ona však blokuje všechny moje konta.

Když se snažím říct ji sbohem,
nahodí ten svůj smutný pohled,
dlouho se do mých očí dívá
a mou ruku ve své svírá.

V tu chvíli ji nemůžu nechat být,
vždyť mám přece nějaký cit!
Opustit někoho, to snadné není,
kdy dostanu rozřešení?

Čekám dlouho, a rozřešení,
stále nikde na obzoru není.
Myslíte, že všechno risknout mám?
Ovšem kam utéct? Před ní se neschovám!

Peníze sice nejsou všechno, bez nich se však nedá žít,
radši obětuji svoje tělo, hlavně když zůstane blahobyt.
Stvůra přece nemůže žít věčně, dobro nad zlem zvítězí,
musím se do té doby chovat statečně, vždyť vražda nic neřeší!