Kde domov můj?

Kde domov můj,
je otázka má.
Vědět stůj co stůj,
co jen osud zná.

Kde domov můj?
Zní mi v uších stále,
Slyším jen hlas svůj:
"Spočinout či jít dále?"

Voda hučí po lučinách,
břehy opouští tak ráda,
smrt tiše číhá v hlubinách,
a ty ztrácíš kamaráda.

Bory šumí po skalinách,
trhajíce křídla mouše.
V lese? Spíše v rozvalinách,
zas kůrovec kůru kouše.

V sadě skví se jara květ,
ztracen po vrstvou humusu.
Spatří tento kvítek svět?
Brání mu zeď toho nánosu.

Zemský ráj to na pohled?
Pak zem nazývám slepou.
Vždyť slova - jen čirý led,
a duše se stává bledou.

A to je ta krásná země,
kde se snažíme přežít.
A to ještě takřka jemně,
se ji snažíme zneužít.

Země česká, domov můj,
tak si za tím stůj hrdě.
Braň krutý osud tvůj,
bojuj odvážně a tvrdě.

Země česká, domov můj!