Život s trpkou příchutí minulosti

Už zase přemýšlím nad minulostí,
nad tím nezměnitelným sledem skutečností.
Stalo se toho příliš,
takže stačí, když se zmíníš.

Srdce se mi svírá,
to ta myšlenka mě týrá.
Jak to dělaj ostatní?
tenhle pocit se prostě sám neztratí!

Možná jsem přeci jen divná,
nezlobím se,
jsem zkrátka jiná.
Cítím jinak než ostatní
a to se nejspíš nezmění.

Prostě si nechám to svoje srdce
s divným pocitem.
Jo,
chutná trpce,
ale takhle já proplouvám životem.