Život

Pohleď mi zpříma do očí
a pověz, co jsi zač,
jen pohleď do těch očí,
co znají jenom pláč.

Zkouškou za zkouškou
trápíš moji duši,
nechci být Tvou služkou,
copak se to sluší?

Trápení a starosti
dal jsi mi do vínku,
do srdce a mysli
nejednu zlou vzpomínku.

Sám sis mne vybral
a před lety šanci dal,
vdechl mi dar žití
a možnost Světem jíti.

Došla jsem až sem
na úpatí skály,
bylo jen málo dnů,
které zato stály.

A teď pověz naposledy,
jsi na sebe hrdý?
Přiznej si to, Živote,
byl jsi příliš tvrdý!