Léto

Léto mi dýchlo na tváře

a zanechalo stopu, skoro pravidelnou

ve tvaru pírka, neutuchající žízně

s okraji sametu, heboučké trávy

A tvůj úsměv, prozářený mládím

hladil mou úzkost a jiné stavy

schovaní za sliby alegorické lišky

tak svobodní, přesto neklidní

umíráme, ač jsem žili jenom chvíli

Přesto mám radost, moje lásko

a to léto si nechám stokrát zdát

že život je hořce nádherný

obzvlášť tehdy, když má tě někdo rád