Ušmudlaná

V temném
neprůhledném
lese
v noci
když obkrouží
slunce trať
i tak stojíš
nemohoucný
jako vrah

v nablejskané
stopě hvězd
slyšíš
jen tupé chrápání naděje
tak daleko
od tebe
a snad ještě dál

rádoby poeta
o tomto zátiší
složí
romanci ve verších
v rámci možností
lásky
a dalšich ..
.. blbostí

díky však
své moudrosti
života
tenhle blbec
pardon poeta
ukáže jak ústy
vnímat lásku
s heslem
'Láska prochází žaludkem'
pustí se tedy do hostiny
nemaje příboru

další poeta
trochu vykolejen
křičí jako anonym
z davu
'Doba si žádá oběti'
jí chleba s máslem
však vedle něho
druhý poeta hladový

soudruh básník
rozrušen
svojí dokonalou
zveršovanou blbostí
kráčí
jako páv
vprostředku náměstí
mávajíc praporem Míru
následujíc ho
celá rota tanků

tu na scénu
přichází
dneštní poeta
ten vysvětlí v básni
své
že však neznaje slovo
"zátiší"
ale jeho dílo
lepší než druhé
samozřejně!

já otáčím se
od velkobásníků dneška
- v minulosti strácí se
mé zásady
proto stojím kdesi v poli
hladový a nemám kalhoty