Proč?

Proč na tebe stále myslím?
Proč o tobě pořád sním?
Proč na tebe vzpomínám?
Proč s tvou tváří usínám?
vždyť tě přece dávno znám!
Tak proč o tobě přemýtám?
Proč mě vyprovázíš na každičkém kroku?
Proč jsi mi stále trnem v oku?
Už jednou jsi mě zklamal,
tak proč jsi nemoh' zůstat šaman?!
Hádali a štvali jsme se dlouho
a tím přetrhali naše pouto.
Pak ale přišel ten osudný večer
a my zakopali naše meče.
Stále si opakuju, že se nic neději,
ale už jsou tu zase ty hloupé naděje.
vlastně ani nevím, co tu chtějí,
vždyť se stejně nic nemění.
ani nechci, aby se změnilo,
to by pak zase bolelo.
tohle říká rozum můj,
ale srdce říká: "Stůj!"
Mé srdce věří v zázrak,
že z tebe přestane být drsňák,
že si přestaneš na něco hrát
a budeš ostatní vážně brát.
Věří, že tě něco osvítí
a ty zanecháš pití,
že se vráti zpět ten starý přítel,
který cestu si k němu jednou našel.
Ovšem rozum zase říká,
že je to pěkná ptákovinka.
A má nejspíš zae pravdu,
a tak otázky dál si kladu.
Proč na tebe stále myslím?
Proč o tobě pořád sním?
Proč na tebe blesky pouštím,
když o tobě přemýšlím?