Královna noci

Zjevila se nečekaně, hned mě měla v moci,
jak tam stála beze slova, má královna noci.
V tu chvíli přál jsem si zastavit čas,
zastavit, zpomalit, vidět ji zas.

Když pak už zmizla mi,
jen z mého pohledu,
myslel jsem,
že je to všechno zas u ledu.

Pak jsem si připustil, že je to sen,
sen, který zpříjemnil jeden můj den.

Potom co stal jsem se pohledu obětí,
do jisté chvíle byl jsem jak v zajetí.
Pak jsem se otočil, zář jejich vlasů,
nesla se sálem, jako zář klasů.

V ten moment cítil jsem radost či štěstí,
Řekl jsem „Prosekám, všechno to klestí.“

Jak jsem ji oslovil,
nevím už dále,
hlavu svou v oblacích,
mívám teď stále.

Pohled jí do očí, sebral mi odvahu,
rozum můj dával mi, nejednu výstrahu.

Jak jsem s ní tančil,
se slečnou líbeznou,
měl jsem jen pocit,
že tančím s princeznou.

Hodiny plynuly jak voda v řece,
konec té noci, blížil se přece.

Pak přišlo loučení a hned zas zmizela,
byla jen pro ni, sepsána novela.

Všechno ten večer, bylo tak ironické,
proto to spadalo do LÁSKY PLATONICKÉ.