Konec tvrdohlavé hlavy

Denně se plahočím od nikud do nikam,
život můj bezcenný bolestně přežívám.
Nářeky hlasů těch, kteří dál nemohou,
zašlápneš krouživě, jak vajgl pod nohou.

Denně se sebe ptám, proč pomoc nehledám,
proč v sobě samotném si jen tak uhnívám.
Odpovědí stejnou vždycky si odpovím,
vám to však lidi mdlí, vám to však nepovím.

Raději shniju jak jablko padané,
než bych si z vás lidi dělal své poddané.
Nejlépe sám vím, co mohu a nemohu,
už brzy se dostanu vám lidi pod nohu.

Zašlápni mě do země, jako to cigáro,
pod zemí budu mít pohodu leháro.
Nebude nikoho, kdo by mě zachránil,
Napište epitaf: JÁ JSEM SE UBRÁNIL!