JSEM SMĚŠNÝ, TEDY JSEM
JSEM SMĚŠNÝ, TEDY JSEM
Anotace: Občas se neudržím, rozdávám rozumy a hraju si na „chytráka“, Liter nevyjímaje. Asi je nejvyšší čas, uvést to na pravou míru - smrtelně vážně se totiž berou jen blbci... ;-)
JSEM SMĚŠNÝ, TEDY JSEM
v životě nasekal jsem spoustu chyb
a ještě nasekám
jsem totiž jako vy
nespadlý z vesmíru
nejsem tu ani sám
dělám se lepší než jsem
no zrovna jako vy
že právě vás se to netýká...?
ale jděte...!
však jistě – připouštím
že v mnohém mě stokrát předčíte
v jiném vás ale trumfnu já
občas jsme každý soudcem druhých
někdy z hlouposti
pýchy
či troufalosti
kolikrát v spravedlivém rozhořčení
ne
nejsme všichni stejní
to přece neříkám
o tom to také není
jsme zkrátka jenom
lidé
nevím jak říct to výstižněji
stvořeni pro lásku
ale i k nenávisti
nejčastěji však
k pobavení
V Praze, 9.6.2014
http://www.youtube.com/watch?v=5_IY9jS6NrY
Komentáře (21)
Komentujících (9)
Doporučit
Tisk
učím sebe sama nesoudit, snažím se chápat, že každý člověk k určité reakci měl svůj důvod ( někdy to nejde, někdy ho nikdy nepochopím ten důvod a někdy se upřimně o to ani nepokouším)... nevadí mi si hrát na blondýnu i když blondýna jsem a udělat ze sebe šaška, na to ještě nikdo neumřel a časem jsem zjistila, že ti co vědí, tak to chápou... někdy se taky nepatřičně tvářím důležitě a pak mi dojde, že jako proč? a taky je někdy fakt, že jsou věci či situace, kdy mi nikdo nepřesvědčí, že by to mělo být jinak (především pracovně) a vím, že kdyby mohli mám kudlu v lebce :-)a směju se té představě.. po nedaleké bouračce u které jsem se ocitla, vše dobrý, já dobrzdila a viník přežil je sešitej a snad již v pořádku jsem si uvědomila dost podstatně a že jsem to už tušila, že když nejde o život tak jde o .... jen doufám a snažím se o to, abych nebyla směšná sama sobě v situacích, který beru vážněji :-))) a když, taky to přežiju, že jo :-)nadhled je to slovo...:-)
11.06.2014 14:24:26 | zelená víla
No páni, hezky se to tady schází...:-) A... ano – nadhled je strašně důležitý, když se dokáže udržet, dává dokonce velkou převahu, i nad sebou samým... A pak ten pocit – místo vzteku úleva, jak rozdílné emoce – jedna sráží k zemi, druhá nadnáší... :-)
11.06.2014 14:37:46 | Amonasr
SUM RIDICULUS ERGO SUM!!! :D
10.06.2014 21:31:34 | SmallGeorge
Latiníci nevymřou...? Skvělá zpráva! :-D
11.06.2014 09:48:00 | Amonasr
Spíš jsem si jen vzpomněl na Cogito ergo sum ;) :D Latinu neumím.
11.06.2014 13:24:33 | SmallGeorge
Já už taky ne, ale oceňuji to od Tebe - každý by si nevzpomněl a už vůbec by to kreativně neupravil... ;-)
11.06.2014 13:32:33 | Amonasr
Milý Pepo...mockrát Ti děkuji...a také za Vaše komentáře...někdy mi to připadá tak, že je to nějak spravedlivě rozdělené...kdo se umí od srdce zasmát,dělat si legraci sám ze sebe, ten také dokáže číst mezi těmi řádky...jedna z mých kamarádek je nevidomá, zažíváme spolu neskutečné legrace..a slzy tečou...radostí z té člověčiny. Jsem ráda, že Vás znám, človíčkové z Literu..ÚSMĚV.Z
10.06.2014 19:58:21 | zdenka
Milá Zdenko, i já Ti děkuji za odezvu, která tak přiléhavě násobí ony proplétající se soustředné kruhy slz očistného smíchu, dopadajících na hladinu života, jdoucí až kamsi daleko za obzor... :-)
11.06.2014 09:44:29 | Amonasr
Ahoj, s tím nemohu než souhlasit. A když vidím, jaké komentáře přidaly Pamína a Tichá meluzína, mám pocit, jako by mluvily i o mně. Taky mi nedělá problém, zasmát se svým vlastním kopancům. Snažím se brát život s nadhledem, i když někdy se u toho pořádně nadřu.
10.06.2014 17:23:35 | AndreaM
Já taky, moje milá! Zvláště když na kole zakufruju a vyjedu nesprávný kopec :-)
10.06.2014 18:29:52 | Pamína
Já se směju... i teď, dneska, v tuhle chvíli. Přivedli jste mě totiž s Mel ke vzpomínkám, kdy jsem se sama sobě smála. Děje se to hlavně v kuchyni, když se mi něco zvrtne, směju se a kroutím nad sebou hlavou. (Mimochodem, někdy se zapomenu na Literu, jenom poodejdu se tam juknout - a pak se v kuchyni divím tomu, že jsem něco postavila na sporák :-)
10.06.2014 15:07:15 | Pamína
Smích nad sebou samým je asi ten nejočistnější, nejúlevnější... Pokud jsme Tě s Tichou Meluzínou k němu aspoň na chvilku inspirovali, tak i kdyby nic jiného, už to samo o sobě stačí... :-) Směj se, Pamíno... a nejen teď... ;-)
10.06.2014 15:26:19 | Amonasr
Ahoj Pepo. To jsi napsal opravdu dobře. Podobně jsme na tom všichni, ale vážně ne každý si to uvědomuje. Sama pro sebe jsem zjistila, že mezi lidmi, kteří to o sobě vědí a dovedou se sami sobě zasmát, je mi nejlíp. Mám ráda komedie s Pierrem Richardem, protože se u nich vždycky od plic zasměju, a protože mi připomene moji vlastní nešikovnost. Vždycky, když má být situace nejvážnější, něco se mi přihodí. Něco mi spadne, rozpletou se mi tak pečlivě zapletené vlasy a je ze mě rázem neandrtálec, zlomí se mi podpatek zrovna, když se rozhodnu svůj život trochu zkulturnit a stojím před divadlem, můj oblíbený svetr je při pohovoru do nového zaměstnání najednou příšerně dlouhý a plandavý. No sakra! Jsem snad panák z grotesky? A když mám pocit, že už nemůže být hůř, a že se nenávratně hroutím, začnu se nekontrolovaně, z ničehož nic smát. Nakonec se nikdy nic tak hrozného nestalo a celá situace naopak ozvláštnila průběh dne a nejen toho mého. Většinou jsem se pak nesmála jenom já. Tak nevím? Je to vůbec nedokonalost, nešikovnost, smůla? Nebo něco docela jiného. :oD
10.06.2014 12:13:07 | Tichá meluzína
:-D Ahoj Blanko, udělala jsi mi velkou radost, jak jsi naprosto přesně vystihla, co chtěl „básník“ říci :-D Abych byl ale upřímný, od koho jiného bych tu už měl takové pochopení očekávat, když ne od Tebe (?), která se na sebe umíš podívat s neuvěřitelným nadhledem, čiší to prakticky z každého Tvého textu či komentáře, jsi v tom tady nepřekonatelná ;-) A přitom Tě to nijak nesnižuje, právě naopak – i na vážné a třeba i smutné věci se dokážeš podívat s laskavým a zároveň moudrým a humorným nadhledem. Přitom Tvá moudrost zůstává cudně skromná, není okázalá, i když to není žádný prosťáček a umí být žensky rafinovaná, což dokáže opravdu jen málokdo.
A protože mě odjakživa, už od dětství, i mé nejbližší okolí mylně považuje za příliš vážného a zadumaného, ne každý umí číst v očích, mezi řádky či pod slovy, mám někdy potřebu se ohradit, poodhrnout masku, pustit pod ni víc vzduchu, jako třeba teď. Líbí se mi totiž, když nevyvolávám zbytečný respekt či ostych, ale naopak, když se do mě a mých četných slabin někdo s humorem naváží. Na Literu už mě naštěstí někteří prokoukli a to z něj pro mě dělá bezvadnou oázu. My dva s Tebou asi nemůžeme být navenek rozdílnější (ač jsme se nikdy neviděli), ale přitom jsme dva různé konce úplně stejné vlnové délky, alespoň to tak cítím. A Tvoje nešikovnost nebo smůla? Nikoliv – člověčina par excellence... :-D
10.06.2014 13:09:56 | Amonasr