Jolana StG44

Anotace: http://www.youtube.com/watch?v=lt-udg9zQSE

jsem jenom voda v ní utopíš se
dva nebo tři kroky na tom už teď nesejde
dala jsi mi důvod tak teď mi ukaž cestu
protože kdo chce kam
a dál už to znáš

víš miluju tě ale nejsem v tom sám
a když si je barvíš na slepo a děláš
že jsi volná tak mě to trápí
uvnitř se
můžu tvářit jak chci
a přesto tě budu chtít celou
pak až
ty rozmočené oči otevřeš
byli jsme dřív než jsi mě spatřila
ani bych už neměl zkoušet mluvit
můžu se třeba usmívat
ale hlavně být zticha
v podstatě z nudy
všechno zas zničíme
a když už
tak pořádně
nejsem pangea
na víc mě nerozdělíš
buď já nebo nikdo
tak se prostřílej nahoru máš na to celý život
jsi?
lítáš s hlavou v oblacích a nohy máš od bláta
třeba jsme spolu měli jen usnout
ne si povídat

je to tak snadné
jako zabít člověka
tvoje prsa jsou tady proto aby je každý chtěl
moře polibků proti tvému čelu
ne to nejsou věci které teď chci
ubýváš se zásobníkem
máš pak na tvářích namalované podmořské kruhy
a potom se nediv
že jsme tak rozdílní
ty jedna malá ukňouraná nicko
dokonalost sama

jsem jenom tvoje voda
řeka která nikomu nepatří
řekli jsme si
že už o sobě nebudeme nikdy mluvit

a dál už to znáš

ocitl jsi se ve světě ledu a zamrzlého vzduchu
na poli bílých vran
tady ti nikdo neublíží nikdo se k tobě ani nepřiblíží
jsi sám
obklopen prázdným prostorem
metr nebo kilometr
všude je bílá tma
a ty nevíš
co dělat
jestli jít nebo stát
ocitl jsi se ve světě kde jsi sám sebou
nejvíc za celý život

je mi to k ničemu

věčně poslední mezi prvníma
sám v davu
odlidštěn
byly to jen touhy
sám jsem se odepsal
když jsem vstoupil druhou nohou do řeky

jsem jenom člověk
který nikomu nepatří
ač by chtěl
třeba se to změní
zase bude líp
dobro zvítězí
tyhle a podobné kecy na mě ještě čekají
pak si asi zase sednu se sendvičem v ruce do kouta
nezamyslím se
budou křičet
prosit
divit se
ohrnovat nos
ale já se nedám
zase mi naslibují všemožné
od lepších zítřků po nezapomenutelný včerejšek
a nepřestanou
týden nebo dva
neposlouchám je

dál už to stejně znám

díváš se na mě svýma uplakanýma očima a slyším tě vzlykat
vždycky jsi mě tím jen pobavila
hluboko uvnitř mé duše by mě dokázal zranit každý
myslím, že už budu muset jít
já vím, že tohle nemá cenu, že jsem přišel zase pozdě
už bych si nikdy neměl dovolit promarnit tu šanci
sníst tě teplou
zítra, až zítra, drahá
až spolu dotvoříme ten profil kávového vraha
teď už opravdu budu muset jít
utéct
lidé se smějí, když se mračím
já pořád jsem pozadu, ale ještě jim stačím
a pláčou, když se já směju
a mám proč
ale kdo ví proč
mě to tak strašně moc nedojímá
uvnitř mé duše je můj skromný domov
můj malý svět
já vím, že jsem to měl udělat
ale láska není stroj
už nikdy nebudu mluvit
protože jsi dokázala z pravdy udělat lež
a všechno je tvá vina
je mi to líto
ale cítím to tak
kdybys jen dokázala ze svého těla vyjít ven a vidět se
naposled jsem se ohlédl, viděl ji viset na lustru
všechny pocity jsou jen chemie
tajemno není nic víc, než nepoznaná pravda
sympatie k té dívce utekly jako běžci na dlouhou trať
já vím, já vím, měl jsem počkat
měl jsem tě chytit
měl jsem se vzchopit
pochopit tě
ne u tí kat
pojď, šoupni mi sem kousek toho svýho lana
ať se houpem spolu
pojď, ať už jsme tam spolu
pojď.. ... navždy naschle
v pekle s čerty

znáš mě?
znáš?

dobrou noc ty černočerná tmo
shnilé ovoce prasklé potrubí
popsaný liste v knize bez vazby
přesluncevnás zatemní
naše vzpomínky
už tě v sobě nechci
ani vteřinu svého života

zbylo mi po tobě moře času
a pouště myšlenek
teď jsme daleko ale až budeme zase blíž
přidržím si tě za ruku a už tě nepustím
jako lány dozrávajícího ječmene
jen vlajeme v letním vánku
a necháváme se unášet sami sebou do dálek
nás slunce nepálí
slunce nás hřeje
a láska
ta je jenom někdy
ale přesto ti chci říct že jsem tam byl
ne nutně s tebou a ne nutně s jinou
ale byl
modré nebe nebo šedá obloha
co na tom vůbec ještě záleží?
ať rozhodne až zítřek
povím ti, proč pro mně jsi
až nebudeme mít co říct

tak moc bych chtěl abychom byli skuteční
přeji si být s tebou tak
jak se to už nenosí

ale ty tady nejsi
a já sem taky nepatřím

mám se nabít abych se líbil
natřít svou kůži barvou a znova
koupit ti prsten stát na tebe frontu
slepit náš vztah mám umřít žít
nebo co vlastně chceš
bojovat za svět učit se mluvit potřebou dospět
nenechat padnout tě promiň mi Froste
stejně jak včera
je to tak prosté
řekni mi až jednou budeš mít co tolik chceš
v podstatě je to jedno
třistadvacetčtyři let bych mohl čekat
a stejně se nedočkal
já jdu
já odcházím
dala jsi mi důvod tak se nediv
že

jsem jenom tvoje voda
řeka která nikomu nepatří
nudná a pomalá nedůležitá
řekli jsme si
že už o tom nebudeme nikdy mluvit

a dál už to znáš