Jsem, ale ne moc ok

   Daroval jsi mi

   růži

   - tu nejkrásnější

   ze všech,

   protože byla

   pro mě.

   Teď tu uvadá,

   tak,

   jako štěstí

   upadá

   v zapomnění.

   Řekla jsem, že

   jsem nešťastná,

   a prý

   se z toho vyspím.

   Noc ale nemění

   smutek v radost.

   A mrtvé kytky

   nemohou kvést,

   A já už nemůžu

   snést,

   že jsem i ve tvé

   přítomnosti

   sama.