Paranoia někdy

a uřežou jí hlavu
a potom umřou taky
všecko pro peníze
fakt

když jsem byl malý
měli jsme na zahradě boudu
v té boudě jsem si vysnil celý život
chvíli jsem byl kosmonautem
potom námořníkem
nebo třeba zahrádkářem
tu zahradu jsme pak už neměli
tak jsem si musel najít jiný způsob
jak být kosmonautem
nechtělo se mi do vesmíru
stojí to moc práce
a úsilí
stačilo potkávat lidi
a vytrhávat jim srdce z těla
nakonec jsem se i já dočkal svého prvního poprvé
a roznesl ji na kopytech
kéž by někdy měsíc vydržel svítit i přes den
nesnáším ho za to všechno
utrhnul si kousek a je větší než on sám
tma je už jenom taková bezvýznamná nic
a půlnoc taky moc neznamená
jsou to jenom body
pojmy které udržují chaos v řádu
kdybych měl zahradu s boudou teď
vodil bych si tam lidi kteří by se mnou chtěli jít
a ukazoval jim
kristepane co

nemám co pít pro koho žít s kým usnout vedle koho se vzbudit
jsem sám říkám že chci být sám ale nemůžu být sám
nemůžu s nikým vydržet
kdybych věděl že jsi blázen
nedotkl bych se tě ani v zimě

nahoře byl jsem nahoře
opravdu se tam dobře žije
všechno máš všude dohlédneš
každého odhadneš
a když se zmýlíš
tak se nic nestane

někde se to zaseklo už je všechno zase v prdeli
jak je to možné
jak je to jednoduché jak je to prosté

my jsme
n e j l e p š í

prostě skvělí
umíráme pomalu a žárlíme na život



když jsem byl malý
měly věci smysl
daly se vyměnit samolepky za žvýkačky
a mohli jsme být želvy ninja

štěstí není bod
ale cesta
a tou cestou nikdo nechodí každý stojí na místě a čeká

čekání je na nic