Bezručička

Na okraji hřiště
postavička sedí
Na plné pískoviště
se smutkem hledí.

Celá v černém,
tvář se líbí,
na těle krásném
ale ruce chybí.

Ráda by byla,
kdyby si s ní hráli.
Ráda by byla,
aby se jí nebáli.

Jen protože je jiná
odstrčena jest.
Jako růže planá,
co nemůže kvést.

Kdo se jí ujme?
Bude ji mít rád?
Za svou ji pojme?
Bude si s ní hrát?

Uprostřed sídliště
pláče malá postavička.
Utekla ze hřiště.
Říkali jí Bezručička.